ZŠ Dolní Břežany – 8. třída – 2023

Škola v přírodě realizovaná pro Základní školu Dolní Břežany byla připravena pro osmáky, kteří si přijeli užít pobyt od 19. 6. do 23. 6. 2023.

Den 0 – Neděle

Chystáme se na další školu v přírodě, tentokrát pro 8. třídu ZŠ Dolní Břežany. Všude voní posekaná tráva, na hřišti se tyčí volejbalová síť a kolem tábořiště jsou vyrobeny nové lavičky. Odpočítáváme minuty…kdy to vypukne.

Den 1 – Pondělí

Výprava začala v pondělí ráno na vlakovém nádraží v Praze. Čekala nás asi dvouhodinová cesta do Žďáru nad Sázavou, odkud jsme vyrazili přímo do Rozsoch. Vlak nás dovezl až na malé nádraží, které vyhrálo v roce 2019 titul nejhezčí nádraží v ČR. Nás však víc zaujala líná kočka, která se kolem toulala. A tak jsme měli o zábavu postaráno, než jsme si naložili kufry. 

Cesta k penzionu byla procházka, která trvala asi 20 minut, pěkně z kopečka. Cestou jsme viděli krávy a ucítili “pravou” vesnici. A už to šlo ráz na ráz. Rozdělili jsme se do pokojů, kdy hornímu patru vévodili kluci a dolnímu holky. Oběd, první polední klid, který moc klidem nebyl. Už v něm jsme zjistili, že stříkat v penzionu vodními pistolkami není dobrý nápad. 

Po poledním klidu jsme si povídali o tom, co potřebujeme, aby nám na pobytu bylo dobře. A k tomu patří stará dobrá pravidla. Hlavní roli hrál i respekt. Co pro nás znamená? Jak takové “fádní” obecné pravidlo, že se budeme respektovat, znamená pro naši skupinu.

Před večeří jsme si zahráli ještě jednu stmelovací hru a pořádně se pobavili. Dnešní “řízený” odpolední program utekl jako voda a po večeři jsme už měli možnost si vybrat sportovní aktivity podle vlastního uvážení. Na jedné straně holky dělaly hvězdy, na druhé kluci hráli fotbal a na třetí si děti sami vymysleli běhací hru. Není divu, že se nám pak nechtělo zpátky do penzionu. Večerní program končí v devět a pak máme čas na to se připravit do postelí a na večerku. Tak se nezbývá než těšit, co nám další den přinese.

Den 2 – Úterý

Ráno nás probudil krásný letní den. Slunce za oknem hřálo, a tak bylo jasné, že další den opět strávíme venku. Po snídani jsme se vypravili s paní učitelkou na hřiště, kde jsme hráli hry, u kterých jsme se dozvěděli více o sobě i druhých. A pak nastala pravá koulovačka…kterou by v takovém dni nikdo nečekal. Paní učitelka umí překvapit!

Na obědě jsme se posilnili stripsy s bramborovou kaší a pak začal “polední klid”. Dneska to ale mělo do “klidu” daleko, což nás pak provázelo celý den. Povídali jsme si o vztazích ve třídě, jak si můžeme navzájem pomáhat. Škola v přírodě je totiž prostorem, kde můžeme mnoho probrat a s kamarády přijít na různá řešení.

Krásné počasí úplně svádělo k výletu k rybníku. Hned po poledňáku jsme si sbalili plavky, ručníky a zamířili polní cestou až k Domanínskému rybníku. Naše kroky zamířily kolem lesů, luk až se před námi rozprostřela modrá hladina. Každý už se těšil, až se v bazénu smočíme. A nakonec jsme do něj zamířili všichni bez vyjímky! Večeře byla posunutá, abychom mohli u rybníka strávit více času. Ten nám však potom chyběl na večerní program, na který jsme zůstali “pouze” na menším hřišti hned u penzionu. Pinkli si volejbal, badminton nebo si zaházeli s frisbee. Nemuseli jsme však být smutní. Čekala nás avizovaná noční hra.
Počkali jsme na to, jak se sešeřilo a vyrazili na noční procházku. Mohli jsme chodit po jednom, dvou a třech. Pro každého z nás znamenala výzva projít po svíčkách vyznačenou trasou něco trochu jiného. Na jednom jsme se však shodli – noční hry mají své kouzlo.

Den 3 – Středa

Trochu unavené nás po noční hře probudí sluníčko. Byli jsme překvapení, protože předpověď říkala něco úplně opačného. Po ranní snídani jsme vyrazili s paní učitelkou na obhlídku místního náměstíčka. Obec Rozsochy má dohromady 700 obyvatel, a tak nebylo překvapením, že kýžené doplnění dobrot mohlo proběhnout jenom v místním COOPu. 

Při tom jsme se ale díky připravenému úkolu dozvěděli o obci spoustu nového. Museli jsme totiž odpovědět na 11 zapeklitých otázek. Dozvěděli jsme se o tom, kolik tříd má místní škola, jak se jmenuje naše vesnice atd.

Energii jsme doplnili na obědě, při kterém si někteří z nás začali i přidávat. Kuře na paprice prostě vedlo…a to jsme se ještě nevěděli, jaký zájem bude o večeři.  

Polední klid byl tentokrát opravdu klidný, pouštěli jsme si písničky a povídali si. Po něm už nastala pořádná bojovka. Stali jsme se detektivy, kteří měli rozklíčovat, kdo je záhadný Big Boss. K tomu jsme však museli identifikovat bandu jiných banditů, kteří v lese zanechali své tváře. Týmovka jak vyšitá, zkusili jsme si, kdo má vůdčí dovednosti, kdo se plně zapojuje a kdo s tím potřebuje pomoct. Jednou z klíčových kritérií splnění úkolu byla totiž i sama spolupráce. 

Po bojovce jsme měli náladu si zajít na hřiště nad vesnicí a zahrát si hry, které jsme si samy vybrali. Ale najednou nebe zčernalo, zvedl se vítr a my museli rychle běžet zpátky do penzionu. Naštěstí jsme jenom drobně zmokli pár metrů před penzionem. 

Po večeři jsme už zůstali v penzionu a zkoušeli drobné hry na stmelení kolektivu. Společně stavěli věž, hráli hru se špejlemi a povídali si. A pak už přišel čas na odpočinek, protože zítra budeme potřebovat hodně energie. Čeká nás celodenní výlet!

Den 4 – Čtvrtek

Od včerejška jsme věděli, že nás má čekat hezké počasí. Takže nás už ranní sluníčko na pergole nepřekvapilo. Rychle jsme se vydali na předposlední snídani a po ní se zabalili na celodenní výlet. S batohy jsme kolem půl desáté vyrazili směr Bystřice nad Pernštejnem. Je to pěkná asi 5 km dlouhá procházka, u které jsme si mohli povídat, hádat zeměpisné záludnosti nebo sbírat motýlky. Každý z nás měl motýlka, kterého jsme si museli hlídat a ostatní hledali skulinku v naší vnímavosti, aby nám ho vzali. Nakonec jsme měli motýlčího krále a královnu.  

V Bystřici jsme potom měli rozchod na malebném náměstíčku. Domluvili jsme se na skupinkách a v těch společně probádali město. Slízali jsme pár zmrzlin, nakoupili si v Albertu nebo večerce a dali si oběd. Každý si našel to své. Potom už zbýval jenom hřeb výletu – návštěva venkovního koupaliště. Dvě hodiny řádění ve vodě mohlo začít.

Pohádkovou cestou s nízkými lany jsme se dostali až k místnímu vlakovému nádraží. Po cestě jsme odpočívali, přece jen jsme byli už trochu uchození. Cestou z nádraží už jsme přemýšleli, co pro nás paní kuchařka asi připraví. Překvapením byla svíčková, která většině z nás přišla pěkně k chuti. Večerní program byl na nás, tak jsme si vybrali zajít na místní fotbalové hřiště. Dokonce vyhrálo nad diskotékou i plánovaným táborákem. 

Zítra už nás čeká opravdu jenom ráno v penzionu a odjíždíme. Dneska jsme si tedy povídali o tom, co nám pobyt dal. Narazili jsme však i na naše limity, kterými je třeba schopnost nechat druhého domluvit, neskákat do řeči a obecně respektovat, když někdo mluví. Máme tedy i co zlepšovat, ale třeba budeme vědět aspoň trochu jak na to. Celý pobyt byl zaměřený na spolupráci. Schopnost v týmu komunikovat, rozdělit si role, ale i zažít radost z výsledku. A shodli jsme se na tom, že tohle všechno jsme si užili.

Den 5 – Pátek

Ráno bylo takové “unavené”. Přichází čas balení a loučení. Líně skládáme věci do tašek, uklízíme po sobě odpadky a představujeme si, jaká bude asi cesta domů. Víme, že nás čekají ještě 4 hodiny ve vlaku, ale jak někteří optimisticky podotknou: “Cesta zpátky vždycky utíká víc než cesta tam.” Tak to určitě nebude tak hrozné. Jakmile dáme penzion do pucu, vydáme se klikatou cestou na nádraží. Přesně tam, kde naše dobrodružství začalo. Máme před sebou poslední týden ve škole a pak už míříme směrem prázdniny. Škola v přírodě už vlastně byla takovými malými prázdninami plnými sluníčka, pobavení s kamarády, ale i poznávání sama sebe. Tak už můžeme být jenom zvědaví, co dalšího nám léto připraví.