Termín: 1. – 8. 7. 2023
Letní tábor Sportmánia tento rok láká malé táborníky do kouzelného světa. Proslýchá se, že zemí prochází kouzelník Bludivík a narušuje místní pořádky. Malí kouzelníci musí spojit síly, aby dokázali jeho nástrahám čelit. Každý den na ně budou čekat zajímavé výzvy, které ověří jejich smysl pro spravedlnost, fair-play i kreativitu. A k tomu všemu si užijí čas s kamarády na čerstvém vzduchu, pobíhání po lesích a loukách a hodně zábavy.
Den 0 – Pátek
Sluníčko nad hlavou příjemně hřeje. Vedoucí se pomalu sjíždějí do Rozsoch, aby mohli vyzdobit penzion a dokreslit jeho kouzelnou atmosféru. Těšit se na společný čas mohou malí táborníci s Markem, Zdeňkou, Míšou a Hankou. Ti na ně budou už zítra čekat, aby je přivítali do kouzelného světa. A pak věříme, že přijde kouzelník Bludovít, roztomilý popleta, o kterém to všechno tento rok bude…
Den 1 – Sobota
Vesnice Rozsochy dnes dopoledne ožila s malými táborníky. Příjezd každého z nich byl už sám o sobě zážitkem. Někteří se těšili na kamarády z minulého roku, další byli obecně zvědaví na táborová dobrodružství a pro některé to byla zlomová událost. Odjezd na první tábor dokáže člověku nahnat strach, ale i vzbudit nebývalá očekávání. Ať už jsme přijížděli s čímkoliv, během dne jsme už jsme byli všichni na jedné lodi. Pekli jsme společně táborový dort a přemýšleli, jaké ingredience do něj patří. Zábava, volný čas, táborák, výletování, vtípky, ale hlavně nová přátelství. Víme, že na tom, jestli se nám dort povede, se musíme podílet všichni.
První polední klid jsme trávili všichni společně a hráli deskové hry. Poledne a odpoledne je ve znamení seznamování se. Po chvíli už všichni známe všechna jména a můžeme hrát i další hry. Večer na nás čeká Hagrid s prvním dopisem. Čarodějka na nás čekala v lese s našimi deníčky a potřebovala, abychom ji našli. Naštěstí si v tajemném lese roztrhala plášť a jeho části nás skvěle navedli. Díky kouzelnému slůvku nám předala deníčky, do kterých si budeme každý den kreslit a psát, co jsme na táboře zažili.
V deníčcích na nás čekal ještě ústřižek z textu. Ústřižek sám nic neznamenal, ale když jsme je dali dohromady, rozprostřel se před námi příběh Bludovíta. Mocného poplety, který někde zapomněl část svých dovedností – viteálů. Požádal nás o pomoc, ať mu pomůžeme viteály najít. Kdyby totiž padli do špatných rukou…kdo ví, co by se mohlo stát. Určitě jste napnutí jako my…tak nezapomeňte naše putování i dále sledovat!
Den 2 – Neděle
Máme za sebou další táborové “poprvé”. Po klidné noci, kterou jsme opravdu vyčerpaní prospali, nás čekala rozcvička. Chvíli potom, co jsme odlepili víčka od sebe, už jsme nasazovali tenisky a vydávali se vstříc rybářům. Než všechny rybky pochytal, byli jsme čilí jako ty rybičky. 🙂
Po vydatné snídani nás čekalo první povídání o předchozím dni a “deníčky”, jak rannímu programu familiárně přezdíváme. Patří k němu povídání, kreslení, psaní, ale i vzpomínání, co nám včerejší den přinesl. Hned po nich nás přivítali kamarádi Bludovíta, čarodějnice a kouzelníci a naučili nás táborovou písničku. Hned po ní už Hagridovi za opaskem čekal dopis. Musíme přiznat, že jsme byli opravdu napjatí, co si na nás zase vymyslel.
“Určitě víte, že kouzelnický svět není vždy bezpečné místo a nemůžeme se každý den spoléhat na ochrannou ruku Bludovíta! Abychom byli připraveni vše zvládnout a překonat překážky, které nám přijdou do cesty, musíme se naučit základní obranu proti černé magii. Vezměte si své hůlky, připravte se a při splnění náročných úkolů možná obdržíme viteál odolnosti!”, stálo mimo jiné v něm.
Na dopoledním programu jsme byli poprvé rozdělení do našich táborových týmů. Spolupráce je pro nás klíčová. Nesoutěžíme totiž týmy proti sobě, ale naším cílem je vždycky ustát úkol, který dostaneme. Pro některé z nás je zajímavé, že nesoutěžíme mezi sebou, ale vždy stojíme proti úkolu samotnému.
Dopoledne jsme si vyráběli kouzelnické hůlky, které jsme hned odpoledne využili na kouzelnických soubojích. Museli jsme prokázat hravost, trpělivost a velkou odolnost při učení kouzel. Až nám z těch všech vyčarovaných hadů, draků, vod a ohňů šla hlava kolem.
Na poslední dnešní hru jsme pak zašli za penzion, na velké pole. Tam na nás čekala pěkná bojovka. Na jejím konci jsme museli nasbírat všechna puzzle a poskládat obrázek. Bylo to pro nás náročné, protože to vyžadovalo stanovit kromě individuální taktiky i tu skupinovou.
Večerní program je v “naší režii”. Většinou chodíme na velké hřiště ve vesnici, kde si můžeme užít prolézačky, velkou pirátskou loď, chodit bosí po krásném trávníku, hrát fotbal…a vlastně skoro každou sportovní i odpočinkovou aktivitu, na kterou si vzpomeneme.
Když odbije půl deváté, pomalu se vracíme do penzionu. A pak už jenom hurá do koupelny, vyčistit zuby, poslechnout pohádku a spát! Zítra…nás totiž čeká minimálně tolik, co dneska. A na to potřebujeme pořádnou dávku energie.
Den 3 – Pondělí
Ani trochu zakaboněná obloha nám neubrala na chuti vyrazit na dopolední program. Nejdříve jsme si trochu potrápili paměť a vzpomínali, co jsme včera dělali, abychom si vše mohli zapsat do svých táborových deníčků. Každý si vybral formu, jaká mu byla nejbližší – a dneska se to hodilo dvojnásob. Čekal na nás totiž viteál kreativity!
V dopoledním dopise jsme se dozvěděli, že si máme vyrobit kouzelnické klobouky. Pavouci, pavučiny, kříže a křížky, nápisy, to všechno nesmělo chybět. Každý chtěl mít, pěkně šik klobouk, který si nebude chtít ani sundat! Vybavení tedy máme už slušné. A tak není divu, že klobouky i hůlky nás doprovázejí na programu skoro celý den.
Dopoledne jsme si zkoušeli na vlastní kůži, jaké je to umět kouzlit. Všude se to hemžilo mágy, čaroději, kouzelníky atd. Bohužel, většina kouzel byla tak složitých, že jsme na ně potřebovali pomoc druhých. Tak z toho byla slušná “individuálka”, jejíž odměnou bylo pro nejlepší, že jim druzí celý den říkali: “mistři”. 🙂
Po poledním klidu nás čekal vyloženě šok! Dva lidé z našich týmů byli unesení a my je museli najít. Nebylo to však jen tak. Museli jsme být pozorní, důvtipní, ale také kreativní! Všechno nakonec dobře dopadlo a my naše souputníky našli. Museli jsme však spěchat, protože nás čekala hodina lektvarů s profesorem Míšou! Tekutá mlha, výroba deště, kapalná duha…a dokonce nás navštívil i nehořlavý balónek.
Potom jsme si krátce “za hu-tu-ta-li” a největší otužilci okusili bazén. Ani před večeří jsme tedy nezaháleli…a to jsme netušili, co na nás chystají vedoucí na večer!
Po večeři jsme netušíce vyrazili na velké fotbalové hřiště a věnovali se běžným radovánkám. Když jsme zamířili do penzionu, už jsme cítili něco ve vzduchu…že by dobrodružství, které nás ještě čekalo? Při příchodu na penzion jsme si všimli Hagrida, který měl za opaskem další dopis. To bylo divné! Večer už totiž většinou odpočívá v penzionu a na pergolu vůbec nechodí. Hned jsme byli pořádně napjatí, co asi v dopise takhle večer může být?
Někteří ostřílení tábornící už zahlásili: “Noční hra!” A tak začal kolotoč – vyčistit zuby, nazout pevné boty, nasadit budu a dlouhé kalhoty…ale také zahnat pár smutků. Taková noční hra, tam musíme projevit velkou odvahu. Kde ji vzít, co nám pomáhá a jak se strach projevuje, o tom všem si povídáme. A pak se vydáváme vstříc temnému lesu až na louku…kde na nás čekají světýlka, která skrývají kýžené obrázky. Každý jich potřebujeme 9, abychom Bludovítovi dokázali…že jsme hodni viteálu odvahy. A věřte, že o tom, jak to probíhalo, Vám pak povíme i naživo! Bývá to totiž jeden z vrcholů našich táborových dobrodružství.
Den 4 – Úterý
Večerní program se díky noční hře protáhl až do noci, a proto jsme ráno měli posunutý budíček a vstávali až k snídani. Hned před snídaní nám byla sdělena žhavá novinka. Přijedou k nám z denního věštce, aby u nás udělali reportáž. To vzbudilo vlnu vzrušení a všechnu ranní únavu nechalo za námi.
Po snídani jsme se věnovali zase deníčkům a povídali si. Tentokrát vedla noční hra, která se většině z nás nejvíce líbila. Dokázali jsme u ní čelit tmě, plížit se i pomáhat kamarádům. Bylo to prostě vzrůšo. A to pokračovalo. Kouzelník Míša za námi přišel s divnou věcí, které se říká…cryptex! Jak ho rozluštit bylo velkým tajemstvím. Ke klíči jsme se mohli dostat pouze, pokud jsme vyřešili příběh Harryho Pottera na principu gamebooku. Procházeli jsme v malých skupinách les a rozhodovali se, kam v příběhu půjdeme. Až jsem se dostali k obálce, která skrývala kýžené číselné heslo. Díky němu jsme se dostali k největšímu pokladu – viteálu odvahy.
Polední klid jsme tentokrát měli zkrácený, abychom všechno odpoledne stihli. Těšili jsme se až budeme moct rodičům a dalším poslat pohledy. Dnešek byl poslední den, kdy to bylo kvůli státním svátkům možné. Udělali jsme pořádný nálet na poštu a všechny písemnosti poslali. Moc jsme se těšili…hlavně na to, až budou naši milí dopisy otevírat.
Sluníčko nad hlavou krásně pálilo, a proto jsme se rozhodli sbalit batůžky a vyrazit k vodě. Vydali jsme se polní cestou až k Domanínskému rybníku, kde jsme se vykoupali a poseděli v místním kiosku. Hranolky s kečupem šli na dračku, tak jsme tam nakonec strávili delší čas, než jsme původně očekávali. Naštěstí nám paní kuchařka posunula večeři a my mohli odpolední program protáhnout až do sedmi.
Po večeři jsme se přesunuli na hřiště před penzion a zahráli si přehazku. Během toho jsme se postupně vydávali do koupelny na sprchování a chystali se pomalu do postelí. Přece jen…hodilo by se dospat včerejšek. 🙂
Den 5 – Středa
Dnešní den by se mohl označit “aprílovým” počasí. Chvíli žhnulo sluníčko a na to nás zahnal prudký déšť. Jak však trefně poznamenal jeden z našich táborníků: “přece nejsme z cukru a nenecháme se rozházet.” A tak nám ani drobný deštík program nezhatil. Zasloužit si dnešní viteál prostě musíme, a tak jsme dopoledne bojovali se skřety. Každý musel přidat pár polínek do pomyslného ohně, aby všechny skřety přemohl.
Po zaslouženém obědě jsme odpočívali a najednou jsme za okny viděli divnou věc…přijela dvě auta a z nich vystoupilo 5 lidí. Začala na hřišti chystat něco s brankami a to vzbudilo naši zvědavost. Po příchodu před penzion se nám ale zatajil dech. Nebe začalo černat a ozývalo se hřmění. Ale ani to Hagrida nezastavilo, aby nám nechal dopis. “Dnes k Vám přijede velevážená návštěva. Budete se učit famfrpál pod taktovkou brněnského profesionálního týmu Banshees.” Bohužel opravdu začalo hned pršet a my se přesunuli na svačinu do jídelny. Hráči za námi přišli a pověděli nám o hře famfrpál více. Než jsme se nadáli a hráči zodpověděli všechny otázky, vysvitlo sluníčko. A tak nám nic nebránilo stát se sami hráči. Nejdříve jsme nacvičovali běh s koštětem, vybíjenou nebo honění zlatonky. Vrcholem programu byla hra sama. Vrchní rozhodčí zahlásil: “na košťata” a my se rozběhli po hřišti. Byla to pořádná vřava, všude kolem lítali míče až nám z toho šla hlava kolem. Nakonec nás vyhnal déšť, který se na nás přihnal.
Strávili jsme však s famfrpál i tak fajn odpoledne, na které budeme vzpomínat. Někteří z nás by dokonce hráli famfrpál i v dešti, který se na nás přihnal. Konec byl však neúprosný, nejmladší táborník totiž získal zlatonku.
Ze hřiště jsme rovnou zamířili do kuchyně, kde už voněla krupičná kaše. Paní kuchařka se opět vytáhla, a tak v hrnci nezbylo vůbec nic. Večer jsme už zamířili jenom na hřiště a byl pro dnešek konec. Večerka byla posunutá o 30 minut dříve, abychom se dostatečně vyspali na zítřejší celodenní výlet. Vůbec nám to ale nevadilo, protože…přece jen toho běhání dneska bylo až až.
Den 6 – Čtvrtek
Na dnešní den jsme se těšili už od včerejška, protože celodenní výlet byl v táborových ingrediencí nahoře. Všichni jsme se na něj od prvního dne těšili. Po včerejší průtrži mračen jsme měli oprávněný strach, že by nám nemuselo vyjít počasí. Naštěstí se tyto chmury už ráno rozptýlily a my mohli vyrazit jen v tričku a kraťasích. Sluníčko nad hlavou krásně svítilo a těch 5 km do Bystřice nad Pernštejnem uteklo jako voda.
Ráno jsme se tak zapovídali u tvorby deníčků, že jsme se až po dvanácté dostali k velkému dětskému hřišti, které nám vždycky značí, že už jsme ve městě. Což pro nás znamenalo velké rozhodnutí, zda si výlet o dvě hodiny prodloužíme a stihneme i rozchod nebo pojedeme podle úvodního plánu, ale bez nakupování. Hlasovali jsme a nakonec se demokraticky rozhodli výlet prodloužit. Díky tomu jsme si mohli dosytosti užít bazén, skluzavky i slunění. A teprve potom jsme šli na náměstí a dopřáli si nákupy. Největšími “taháky” byly už tradičně chipsy, cola a bubble tea. Každý si však udělal radost podle vlastní chuti.
Potom už nám zbývalo jenom ukrátit si čas do pozdějšího odjezdu vlaku. K tomu nám výrazně pomohlo workoutové hřiště, na kterém jsme se vyblbli. Šlapání na místní nádraží jsme si zpestřili pohádkovou cestou až se na vrcholu rozprostřelo nádraží. Cesta vlakem příjemně utekla a my se pomalu přesunuli na penzion.
Po večeři jsme si ještě pohráli na hřišti a už nám zase klepala na dveře večerka. Jako by teď dny utíkaly ještě rychleji než na začátku. Bohužel…čas člověk nemůže zastavit. Dnešní viteál přátelství měl více než symbolickou hodnotu. Sotva jsme si našli kamarády, už se s nimi budeme muset za chvíli loučit a to nás trochu mrzí.
Den 7 – Pátek
S úsměvem zamíříme na ranní rozcvičku, snídani a už nás volají k dopolednímu programu. Sejdeme se pod pergolou a vzpomínáme, jak probíhal včerejšek. Celodeňák je jeden z programů, které všechny potěšil. Jak poznamenal kouzelník Míša: “Koho by přece nebavilo dovádění v bazéně”. Každý si zase napsal/nakreslil, co chtěl a pak už jsem se setkali s věštcem. Měli jsme za úkol dát dohromady jeho runy, aby nám mohl vyvěštit, kde že se ukrývá viteál moudrosti. Nebylo to jednoduché i z toho důvodu, že nám k plnění různých úkolů pěkně pálilo na zátylek. 🙂 Naštěstí jsme měli splněno ještě před obědem, takže část z nás přivítala, že jsme mohli ještě do bazénu. Ostatní si sedli na pergole a “mastili” UNO.
Po skvělém obědě, kdy jsme měli stripsy s bramborem, jsme se po poledním klidu opět sešli. Předávání diplomů je oblíbená část programu. Každý hádeme, pro koho jaký diplom je, podle nějaké dovednosti nebo “hlášky”, kterou zmiňuje. Po předání diplomů nám Bludovít nechal u Hagrida za opaskem další dopis.
“Běžte tam, kde jste naposledy měli najít unesené členy vašeho týmu!” Bylo nám podezřelé, že nám vrchní kouzelníci dopředu řekli, ať si vezmeme batohy a pití, když jsme měli jít jen takhle blízko…to jsme však ještě nevěděli, že tam na nás čekal další dopis. Navedl nás až do kouzelnické vesnice Kundratice, kde čekala odměna. Bludovít nám tím děkoval, že jsme našli části jeho duše, aby nepadly do špatných rukou.
Poslední večeře byla speciální, protože jsme u ní koukala do plamenů ohně. Každý si opekl podle chuti špekáčet nebo chleba, který jsme ozdobili kečupem nebo hořčicí. Večeře byla podle po tábornicku, jediným táckem nám byl chleba. Pro některé z nás to byla pořádná výzva.
Oheň krásně hořel a kouzelník Mára dokonce přinesl i kytaru. To dokreslilo tu pravou atmosféru. Zpívalo se a taky se povídali vtipy. O večerní program jsme měli postaráno.
Po krátkém hraní na hřišti jsme se všichni vykoupali a začali pomalu balit. Víme, že zítra to půjde “ráz na ráz”. Do postelí se nám některým moc nechtělo…protože víme, že zítra se musíme rozejít do svých domovů. Dokonce padlo pár prvních slziček. Bohužel všechno hezké jednou končí, ale ty vzpomínky, to už nám nikdo nevezme. A jaké? Tak o tom vám už zítra povyprávíme!
Den 8 – Sobota
“Všechno hezké jednou končí”, zpívá se v nemálo písničkách. Pro nás toho byl dnešek příkladem. Čekalo nás balení, poslední obejmutí s kamarády a společná hra. Doba našeho tábora se naplnila a některým z nás se domů opravdu nechtělo. A tak jsme si zkusili, že na všem máme hledat to hezké. Třeba to, že se tady příští rok znovu shledáme…a naše vzpomínky, tak ty nám už nikdo nevezme!
