ZŠ Dolní Břežany – 8. třída – 2023

Škola v přírodě realizovaná pro Základní školu Dolní Břežany byla připravena pro osmáky, kteří si přijeli užít pobyt od 19. 6. do 23. 6. 2023.

Den 0 – Neděle

Chystáme se na další školu v přírodě, tentokrát pro 8. třídu ZŠ Dolní Břežany. Všude voní posekaná tráva, na hřišti se tyčí volejbalová síť a kolem tábořiště jsou vyrobeny nové lavičky. Odpočítáváme minuty…kdy to vypukne.

Den 1 – Pondělí

Výprava začala v pondělí ráno na vlakovém nádraží v Praze. Čekala nás asi dvouhodinová cesta do Žďáru nad Sázavou, odkud jsme vyrazili přímo do Rozsoch. Vlak nás dovezl až na malé nádraží, které vyhrálo v roce 2019 titul nejhezčí nádraží v ČR. Nás však víc zaujala líná kočka, která se kolem toulala. A tak jsme měli o zábavu postaráno, než jsme si naložili kufry. 

Cesta k penzionu byla procházka, která trvala asi 20 minut, pěkně z kopečka. Cestou jsme viděli krávy a ucítili “pravou” vesnici. A už to šlo ráz na ráz. Rozdělili jsme se do pokojů, kdy hornímu patru vévodili kluci a dolnímu holky. Oběd, první polední klid, který moc klidem nebyl. 🙂 Už v něm jsme zjistili, že stříkat v penzionu vodními pistolkami není dobrý nápad. 

Po poledním klidu jsme si povídali o tom, co potřebujeme, aby nám na pobytu bylo dobře. A k tomu patří stará dobrá pravidla. Hlavní roli hrál i respekt. Co pro nás znamená? Jak takové “fádní” obecné pravidlo, že se budeme respektovat, znamená pro naši skupinu.

Před večeří jsme si zahráli ještě jednu stmelovací hru a pořádně se pobavili. Dnešní “řízený” odpolední program utekl jako voda a po večeři jsme už měli možnost si vybrat sportovní aktivity podle vlastního uvážení. Na jedné straně holky dělaly hvězdy, na druhé kluci hráli fotbal a na třetí si děti sami vymysleli běhací hru. Není divu, že se nám pak nechtělo zpátky do penzionu. Večerní program končí v devět a pak máme čas na to se připravit do postelí a na večerku. Tak se nezbývá než těšit, co nám další den přinese.

Den 2 – Úterý

Ráno nás probudil krásný letní den. Slunce za oknem hřálo, a tak bylo jasné, že další den opět strávíme venku. Po snídani jsme se vypravili s paní učitelkou na hřiště, kde jsme hráli hry, u kterých jsme se dozvěděli více o sobě i druhých. A pak nastala pravá koulovačka…kterou by v takovém dni nikdo nečekal. Paní učitelka umí překvapit! 🙂

Na obědě jsme se posilnili stripsy s bramborovou kaší a pak začal “polední klid”. Dneska to ale mělo do “klidu” daleko, což nás pak provázelo celý den. Povídali jsme si o vztazích ve třídě, jak si můžeme navzájem pomáhat. Škola v přírodě je totiž prostorem, kde můžeme mnoho probrat a s kamarády přijít na různá řešení.

Krásné počasí úplně svádělo k výletu k rybníku. Hned po poledňáku jsme si sbalili plavky, ručníky a zamířili polní cestou až k Domanínskému rybníku. Naše kroky zamířily kolem lesů, luk až se před námi rozprostřela modrá hladina. Každý už se těšil, až se v bazénu smočíme. A nakonec jsme do něj zamířili všichni bez vyjímky! Večeře byla posunutá, abychom mohli u rybníka strávit více času. Ten nám však potom chyběl na večerní program, na který jsme zůstali “pouze” na menším hřišti hned u penzionu. Pinkli si volejbal, badminton nebo si zaházeli s frisbee. Nemuseli jsme však být smutní. Čekala nás avizovaná noční hra.
Počkali jsme na to, jak se sešeřilo a vyrazili na noční procházku. Mohli jsme chodit po jednom, dvou a třech. Pro každého z nás znamenala výzva projít po svíčkách vyznačenou trasou něco trochu jiného. Na jednom jsme se však shodli – noční hry mají své kouzlo.

Den 3 – Středa

Trochu unavené nás po noční hře probudí sluníčko. Byli jsme překvapení, protože předpověď říkala něco úplně opačného. Po ranní snídani jsme vyrazili s paní učitelkou na obhlídku místního náměstíčka. Obec Rozsochy má dohromady 700 obyvatel, a tak nebylo překvapením, že kýžené doplnění dobrot mohlo proběhnout jenom v místním COOPu. 

Při tom jsme se ale díky připravenému úkolu dozvěděli o obci spoustu nového. Museli jsme totiž odpovědět na 11 zapeklitých otázek. Dozvěděli jsme se o tom, kolik tříd má místní škola, jak se jmenuje naše vesnice atd.

Energii jsme doplnili na obědě, při kterém si někteří z nás začali i přidávat. Kuře na paprice prostě vedlo…a to jsme se ještě nevěděli, jaký zájem bude o večeři. 🙂 

Polední klid byl tentokrát opravdu klidný, pouštěli jsme si písničky a povídali si. Po něm už nastala pořádná bojovka. Stali jsme se detektivy, kteří měli rozklíčovat, kdo je záhadný Big Boss. K tomu jsme však museli identifikovat bandu jiných banditů, kteří v lese zanechali své tváře. Týmovka jak vyšitá, zkusili jsme si, kdo má vůdčí dovednosti, kdo se plně zapojuje a kdo s tím potřebuje pomoct. Jednou z klíčových kritérií splnění úkolu byla totiž i sama spolupráce. 

Po bojovce jsme měli náladu si zajít na hřiště nad vesnicí a zahrát si hry, které jsme si samy vybrali. Ale najednou nebe zčernalo, zvedl se vítr a my museli rychle běžet zpátky do penzionu. Naštěstí jsme jenom drobně zmokli pár metrů před penzionem. 

Po večeři jsme už zůstali v penzionu a zkoušeli drobné hry na stmelení kolektivu. Společně stavěli věž, hráli hru se špejlemi a povídali si. A pak už přišel čas na odpočinek, protože zítra budeme potřebovat hodně energie. Čeká nás celodenní výlet!

Den 4 – Čtvrtek

Od včerejška jsme věděli, že nás má čekat hezké počasí. Takže nás už ranní sluníčko na pergole nepřekvapilo. Rychle jsme se vydali na předposlední snídani a po ní se zabalili na celodenní výlet. S batohy jsme kolem půl desáté vyrazili směr Bystřice nad Pernštejnem. Je to pěkná asi 5 km dlouhá procházka, u které jsme si mohli povídat, hádat zeměpisné záludnosti nebo sbírat motýlky. Každý z nás měl motýlka, kterého jsme si museli hlídat a ostatní hledali skulinku v naší vnímavosti, aby nám ho vzali. Nakonec jsme měli motýlčího krále a královnu. 🙂 

V Bystřici jsme potom měli rozchod na malebném náměstíčku. Domluvili jsme se na skupinkách a v těch společně probádali město. Slízali jsme pár zmrzlin, nakoupili si v Albertu nebo večerce a dali si oběd. Každý si našel to své. Potom už zbýval jenom hřeb výletu – návštěva venkovního koupaliště. Dvě hodiny řádění ve vodě mohlo začít.

Pohádkovou cestou s nízkými lany jsme se dostali až k místnímu vlakovému nádraží. Po cestě jsme odpočívali, přece jen jsme byli už trochu uchození. Cestou z nádraží už jsme přemýšleli, co pro nás paní kuchařka asi připraví. Překvapením byla svíčková, která většině z nás přišla pěkně k chuti. Večerní program byl na nás, tak jsme si vybrali zajít na místní fotbalové hřiště. Dokonce vyhrálo nad diskotékou i plánovaným táborákem. 

Zítra už nás čeká opravdu jenom ráno v penzionu a odjíždíme. Dneska jsme si tedy povídali o tom, co nám pobyt dal. Narazili jsme však i na naše limity, kterými je třeba schopnost nechat druhého domluvit, neskákat do řeči a obecně respektovat, když někdo mluví. Máme tedy i co zlepšovat, ale třeba budeme vědět aspoň trochu jak na to. Celý pobyt byl zaměřený na spolupráci. Schopnost v týmu komunikovat, rozdělit si role, ale i zažít radost z výsledku. A shodli jsme se na tom, že tohle všechno jsme si užili.

Den 5 – Pátek

Ráno bylo takové “unavené”. Přichází čas balení a loučení. Líně skládáme věci do tašek, uklízíme po sobě odpadky a představujeme si, jaká bude asi cesta domů. Víme, že nás čekají ještě 4 hodiny ve vlaku, ale jak někteří optimisticky podotknou: “Cesta zpátky vždycky utíká víc než cesta tam.” Tak to určitě nebude tak hrozné. 🙂 Jakmile dáme penzion do pucu, vydáme se klikatou cestou na nádraží. Přesně tam, kde naše dobrodružství začalo. Máme před sebou poslední týden ve škole a pak už míříme směrem prázdniny. Škola v přírodě už vlastně byla takovými malými prázdninami plnými sluníčka, pobavení s kamarády, ale i poznávání sama sebe. Tak už můžeme být jenom zvědaví, co dalšího nám léto připraví.